Rubrika: Lifestyle

Rodina je základ státu, říká se. A je to pravda. Co by člověk udělal bez rodiny? Nic. Rodina nám dává lásku, díky rodiny nejsme na nic sami a přežijeme svět. Díky rodiny cítíme, že na ten svět patříme a někdo nás má rád. Navíc v rámci rodiny víme, že nám někdo pomůže. Na kamarády se jen tak spolehnout nemůžeme. Určitě jsme každý minimálně jednou zažili zradu od kamaráda nebo nám nechtěl pomoci, což samozřejmě není jeho povinnost, nikdo nám nemusí pomáhat, ale pokud si někdo říká kamarád, patří zde i to, že nám pomůže a my pomůžeme jemu.

Rodina nás provází celý život a bez ní bychom tu vlastně ani nebyli, protože naši rodiče nám vlastně umožnili žít jen díky tomu, že si chtěli založit rodinu. Jsou tu ale lidé, kteří rodinu nemají. Nějakým způsobem o ni za svůj život přišli, je vlastně jedno jak, ve výsledku to vyjde stejně a to tak, že člověk nemá rodinu. Jsou tu ale lidé, kteří nemají rodinu vlastním zapříčiněním – buď své rodinné příslušníky vydědili, nebo jsou rozhádaní a nemají mezi sebou dobré vztahy. I to se může stát. Jak takový člověk ale může žít? Jak takový člověk může být v pohodě?

Toť otázka, na kterou člověk, který to tak sám nemá, nedokáže odpovědět. Jsou ale doopravdy lidé, kteří nechtějí rodinu a chtějí být sami? No, oni to tvrdí, ale není tomu tak. Dle mého je to tak, že si nemohli nikoho najít a jsou tak zahořklí, že se vzdali svých rodinných příslušníků a přetrhali všechny vztahy, anebo naopak. Takoví lidé ale v jádru duše touží po rodině. Touží po lásce, po pocitu tepla, touží po rodinném krbu. Jsou to jen kecy, že nechtějí rodinu. Jsou tak znechuceni životem, že si musí nalhávat, že nikoho nechtějí, že nechtějí rodinu. Takoví lidé ani přátele nemají, to je jasné. Nemají rádi sami sebe, a proto nedokáží milovat ani druhé. Proto takoví lidé neexistují. Každý po tomto touží, jen se mnohdy nedaří najít správného člověka, proto tvrdí tyto věci.

O víceletých gymnáziích se vedou spory už léta. Zatímco rodiče žáků je brání s tím, že pomalejší spolužáci jejich děti brzdí, ředitelé a učitelé se na ně dívají spíše kriticky. A děti? Těm je to obvykle tak nějak jedno. Počet gymnázií, nabízejících osmileté nebo šestileté studium, každoročně narůstá, a zájem je pořád. Pro koho mají tedy tyto školy smysl?

Co čekat

Co vlastně můžete od víceletého gymnázia čekat? Najít jeden společný znak je vzhledem k široké nabídce těžké, ale obecně platí, že na gymnáziu se učí rychleji a intenzivněji. Vaše dítě bude ve škole pravděpodobně trávit více času, a bude se od něj očekávat i více samostatné práce doma. V hodinách se učivo probírá více do hloubky, a učitelé na své žáky kladou větší nároky i v otázkách zkoušení a známkování. Na druhou stranu gymnázia nabízejí bohatý mimoškolní program, možnost se už od útlého věku zlepšovat v tom, co dítě zajímá, a jsou také dobrou přípravou na studium na vysoké škole.

Kdy ano?
Pro koho jsou tedy víceletá gymnázia vhodná? Určitě o něm uvažujte, má-li vaše dítě jasně vyhraněné zájmy. Pokud ho už odmalička zajímá například matematika, angličtina, nebo třeba skvěle hraje na hudební nástroj, pak je víceleté gymnázium tou správnou volbou. Profesoři na gymnáziu pomohou dítěti rozvinout se tím správným směrem, a zároveň dohlédnou, aby nezanedbávalo ostatní předměty. Pokud jde o osobnost dítěte, tak by dítě mělo být schopné samostatné a soustředěné práce. To bývá často problém, protože děti, ač jinak chytré, které se soustředit neumí, nebo potřebují často radu a pomoc, mívají na gymnáziu problémy.  

Kdy raději ne?
Kromě nesoustředěných dětí není gymnázium nejšťastnější volbou ani pro ty, kteří svou budoucnost nevidí na vysoké škole. Tedy pokud je váš potomek rozhodnutý, že chce na řemeslo nebo například na konzervatoř, bylo by nesmyslné jej dva nebo čtyři roky trápit na víceletém gymnáziu jen proto, aby pak stejně přestoupil na vysněnou školu. Sečteno podtrženo, o víceletém gymnáziu uvažujte hlavně tehdy, pokud má vaše dítě ambice a kapacity na to dále studovat.

Poslední, ale nejdůležitější radou je, poradit se s dítětem. I když můžete mít pocit, že víte, co je pro vašeho miláčka to pravé, vaše dítě má právo rozhodnout. A nebojte se, i pokud se rozhodne zůstat na základní škole, rozhodně to není konec všech nadějí. Na vysokou se dá pohodlně dostat i ze střední, a vaše dítě si alespoň užije dětství.

Každé dítě přichází na svět s vlastní neuvěřitelnou výbavou a mozkem, který mu docela jasně říká, co dělat. Dítě tedy naslouchá všemu, co cítí, že by mělo. Do věku tří let vnímají věci jinak než dospělí. Mnohem otevřeněji využívají všechny svoje smysly, díky kterým dostávají do mozku informace. Proto je velmi důležité, aby si děti mohly všechno všechno osahat, aby měly dost pohybu a využívaly doteku, čichu a chuti. Během spánku se jim ukládají všechny zkušenosti do mozku, aby byly příští den připraveny k použití.

Tak jim to umožněme

Mozek tříletého dítěte obsahuje dvakrát více spojů – synapsí, než mozek dospělého člověka. Ty, které jsou často využívané, se zafixují jako trvalé a ostatní zmizí. Tato propojení mají zásadní vliv na schopnost vyjadřování, myšlení, ale i vůli či vnitřní motivaci. Zkušenosti a zážitky tak neovlivňují jenom vývoj dítěte, ale formují jeho mozek a osobnost. Jak děti rozvíjet zábavnou formou, která bude vyhovovat oběma stranám? Abychom jejich výchovu nevedli nevhodným směrem? Pravidlo je jednoduché – krok po kroku dítě seznamovat s konkrétními situacemi, nastavovat jim hranice a hlavně dávat příklad, jaký chceme, aby následovaly. Dítě náš svět ještě nezná a učí se v něm teprve fungovat. Proto hledá, co se může a co už zase ne. Rodičům se může často zdát, že je děti neposlouchají. Ale je vědecky dokázáno, že u velmi malých dětí může přenos informace do mozku trvat až dvacet vteřin. Proto je potřeba, abychom dětem nechali potřebnou chvíli na zpracování.

Často se bohužel stává, že rodiče přeceňují schopnosti svých dětí. Vyžadují po něm úkoly, které nemůže zvládnout i kdyby se sebevíc snažilo, což vede ke ztrátě sebevědomí a snížení motivace. Stejně negativně na dítě působí podceňování jeho schopností. Nesnažte se dělat věci, na které je vaše dítě zralé, za něj. Odepíráte mu tak možnost učit se zodpovědnosti nejen za sebe, ale i okolí. Snažte se nebýt dítěti v jejich rozvoji překážkou. Buďte laskavými průvodci, kteří provedou svoje dítě nádherným obdobím dětství tak, aby dosáhlo svého největšího potenciálu. Inspiraci najdete na .