Přibývá dětí a studentů, kteří se domnívají, že svět není jen černý a bílý, a že socialismus měl mnoho svých pozitivních stránek. Čím je to způsobeno?
Pravděpodobně jistými zkušenostmi v rodinách, kde většina jejich rodičů socialismus zažila, a má možnost porovnávat tehdejší režim s tím současným. Zejména v malých městech a na venkově se tyto tendence začínají projevovat především ve školách, názory dětí se neshodují s tím, co jim bylo vštěpováno ve školních osnovách, učitelé si často s tímto fenoménem neví rady, zkrátka výraz „sametová revoluce“ kamsi mizí a děti zajímá, jaké to tedy bylo v té době, kterou samy neprožily.
Retro výstava na Národní třídě
Přirozenou dětskou zvídavost navíc podporují nostalgické vzpomínky rodičů a prarodičů z poklidnější doby, kdy sice nebylo možno budovat kariéru a podnikat, ale bylo více volného času a méně stresu. Proto se také starší generace ráda vrací k retro akcím, jednou z nich byla např. výstava Akademie věd, resp. Ústavu pro soudobé dějiny, která byla k vidění v Praze na Národní třídě. Zaměřila se na trávení volného času za socialismu, a to formou fotografií, textů, úryvků ze soudobých televizních pořadů a filmů.
Budování kariéry, zakládání firem a podnikatelských záměrů tehdy neexistovalo, a tak lidé ve volných chvílích obohacovali svůj vlastní život buď na chalupách, nebo v zájmových kroužcích a skupinách. V té době hodně kvetla sběratelská vášeň, cestování vlakem, fotografování na diapozitivy, letní splouvání řek, amatérské divadlo, pěstování skalniček, anebo docela běžné klábosení u čaje, u kávy, nebo posezení u táboráku. Oblíbené byly i čtenářské kluby a předčítání malým dětem z knih.
Výstava na Národní třídě mohla návštěvníky motivovat k zamyšlení nad tím, jaký je vlastně smysl života, jaké priority jsou tedy v životě zásadní, zda je důležitější ekonomický rozvoj, moderní technologie, budování kariéry, materiální úspěch a bohatství, nebo docela obyčejné lidské teplo, láska, přátelství, a dobré mezilidské vztahy.
