Les je balzám na duši

Lidé by měli trávit dovolenou zásadně tak, aby si během ní odpočinuli. A k tomu, aby byl onen odpočinek dokonalý, je pochopitelně potřeba, aby se totálně nebo aspoň významně změnilo to, jak člověk žije. Každodenní rutina by měla být určitě nahrazena něčím, co je pro dotyčného změnou. A to pochopitelně změnou, jež ho baví.

Když pracuje někdo hlavou a mívá běžně fůru starostí, je jasné, že by měl zamířit někam, kde si onu svoji hlavu vyčistí a kde nebude zažívat žádné nepříjemné stresy. Prostě někam, kde může všechny své každodenní stresy hodit za hlavu a jen se tak kochat krásou kolem sebe.

A kam by tedy měl někdo takový zamířit? Jednoznačně dobrou volbou je les. Tam totiž bývá přesně to, co někdo podobný potřebuje.

Jak je to přece krásné, když se člověk jenom tak pomalu a bezcílně prochází ve stínu vzrostlých stromů! Našlapuje tiše po měkkém mechu, naslouchá zpěvu ptactva v šumících korunách, kochá se krásou blyštivých kapek rosy ulpívajících na pavučinách, vnímá to ticho a klid, v nichž ho nikdo a nic neruší.

Krása, že? A tak to má také být. A dají-li se tu třeba navíc ochutnat nějaké ty dozrávající lesní plody nebo třeba sbírat houby, co si přát víc?

A tak takový člověk o dovolené do lesa zamíří. Dá vale městu a vyrazí do čarokrásné přírody.

A pak?

Pak do toho vytouženého lesa dorazí. Vstoupí do mlází a je na čase začít zažívat vytoužené slastné chvíle. Dotyčný našlapuje po onom měkkém mechu a… sakra! Ten mech je nasáklý a člověk má v botách nabranou vodu. A nepříjemně to studí a čvachtá. Ale jde se dál. Obvykle cestou necestou, protože v běžném lese nenajdeme dokonale rovné dlážděné chodníky. A tak onoho poutníka navíc záhy začnou bolet nohy. A kdo ví, zda při tom ještě špatně nedošlápne a nepodvrtne si kotník.

Dotyčný by se chtěl kochat, ale namísto toho v jednom kuse mává rukama ve snaze odehnat hejna komárů. Což se pochopitelně nedaří. A tak se k nepříjemným pocitům přidává ještě svědění štípanců.

Následuje klopýtání přes větve, pařezy a kořeny, objevují se první škrábance od větví prolézaných křovin…

Takže to nakonec není onen vytoužený prožitek. Ale jedno je jisté. Člověk se zase začíná těšit, až se odsud vrátí do práce, kde mu nic z toho nehrozí.