Král Slunce zakrýval pleš parukou

Čím vlastně král Ludvík XIV., který si sám dal přízvisko Král Slunce, vynikal? Když pomineme to, že to byl nejdéle panující monarcha ve francouzské historii (a také nebudeme zkoumat některé politické události), pak musíme zmínit jednu pikantnost. Jen pro přesnost – vládl neuvěřitelných dvaasedmdesát let. Tudíž ho nepředčil ani náš František Josef I. se svými osmašedesátí roky na trůnu.

§  Velice známý je obraz krále Ludvíka XIV., na kterém je zpodobněn s obrovskou černou kudrnatou kšticí.
§  A to je právě ta pikantnost, kterou se zapsal do dějin.
Pochopitelně, že to nebyly jeho vlasy, ale umně vytvořená paruka. Tenkrát totiž měly všechny společenské vrstvy problém s nepříjemnou syfilidou. Ta se, krom jiného, také projevovala tím, že během krátké chvíle prostě vypadaly vlasy. Pro sedláka to jistě takové neštěstí nebylo, ale král by mohl být společensky znemožněn. Nasadil si tedy paruku a bylo po starostech.

A vši neměly šanci

Druhým problémem byly samozřejmě vši. Oholit si hlavu a ráno si vlasy prostě obléknout bylo jistě praktičtější a příjemnější nežli trpět jako zvíře při okusování parazity. Paruky se vyráběly z koňských a kozích chlupů i lidských vlasů.
§  Zmíněný francouzský Král Slunce začal paruku nosit už v sedmnácti letech.
§  Jeho příklad napodobil i anglický vladař Karel II.
–         Ten sice nezačal plešatět a jestli měl ve své kštici nájemníky také nevíme, ale začal velice brzy šedivět.
–         A ani to nebylo příliš společensky přípustné.
Samozřejmě, že se paruky brzy staly oblíbené i u dvořanů. Co bylo dobré pro krále, bylo dobré i pro ně. Tento trend se držel až do konce osmnáctého století, kdy lidé začali více dbát na hygienu a přestali parazity brát jako běžnou součást svých životů. Vlasy se nechali narůst vlastní, jen si je přirozeně zkrátili. Stačí se podívat na vojenský sestřih Napoleona Bonaparte.