Jsou to přístroje, které se běžně využívají v každé domácnosti. Šetří čas, jsou neocenitelnými pomocníky při každodenních povinnostech, ale o jejich historii ví jen málo lidí. Řeč je o automatické pračce a myčce na nádobí. Naštěstí je to už dávno, co se muselo prádlo prát v čisté vodě, obvykle v řece nebo potoku. Jako pomůcky tehdy byly využívány různé tlouky nebo plácačky.
Až později lidé dospěly k valše, která jim práci velmi usnadnila. I přes to ale znamenalo praní prádla velkou akci, ke které bylo potřeba hned několik žen. K této aktivitě bývaly přímo určeny některé dny, kdy se jiné práce nedělaly a byly odsunuty na později. Na vynálezu pračky se pak posupně podílelo více lidí a tento přístroj se tak po krůčcích přibližoval k vzhledu, v jakém ho známe dnes. Prvním schůdkem ke zlepšení bylo vytvoření bubnu pro ručně poháněné pračky. Tento návrh vymyslel James King v roce 1851 a dodnes se v některých přístrojích využívá. Dalším krokem byl vynález elektrického motoru, který také znamenal pokrok pro výrobu praček. Jedinou nevýhodou byla nutnost ohřívání vody mimo, na kamnech, ale i tak se zredukovalo množství vložené námahy. Elektrická pračka tak byla sestavena v roce 1906 a od té doby se dále zdokonalovala. Mezi požadavky, které si zákazníci kladli, patřilo, aby se zkrátil čas nutný ke praní, aby se zmenšilo množství využité vody i pracích prostředků a další.
Myčka na nádobí byla vynalezena a sestrojena v roce 1886, kdy nadané paní Cochranové došla trpělivost, protože jí služky zase rozbily drahé čínské nádobí. Paní Cochranová po mnohých pokusech a omylech došla k vynálezu, který byl natolik propracovaný, že s ním vyhrávala prestižní soutěže, a nakonec dokázala rozběhnout vlastní firmu, která myčky vyráběla. Jejími zákazníky se staly převážně hotely, nemocnice a další velkokapacitní zařízení.